Rok 1997 byl obdobím, kdy skupina pravidelně zkoušela a s větší či menší pravidelností i koncertovala. Výsadní postavení v kapele měl Eddy, který byl například osvobozen od služby ve zkušebně. Ta spočívala v natažení kabelu s el. proudem a zapojením aparátů. Každý týden měl tuto službu některý z členů. Eddy místo toho všem ladil kytary. Nejen v tomhle spočívalo jeho výsadní postavení, ale celkově mělo Eddyho slovo největší váhu. Není divu, že bylo Eddyho slovo rozhodující, když se jako jediný z Laiků mohl považovat za hudebníka.
Fík: "Potom dýl, když jsem přines písničku Mastňáci jdou do lesů, a vysvětloval jsem, kde bude refrén, kde stopka, chtěl sem po Eddym, aby tam v refrénu zahrál vždycky takový sólíčko. Tak sem mu to zazpíval a on to okamžitě zahrál. To bylo tenkrát pro nás něco neuvěřitelnýho."
V této době byly koncerty Laiků spíše show nežli regulérní hudební koncerty. Např. během jednoho z koncertů v plzeňském klubu "C" si Fík půjčil ruční CB vysílačku a při refrénu v písni Plátěné ucho zpíval současně do mikrofonu i do éteru. Přestože si již kapela mohla dovolit na koncertu několika kapel vystoupit jako vrchol večera, raději vždy skončila před odjezdem poslední tramvaje, obávaje se odchodu publika během vystoupení.
Laici v klubu "C"
Fík s "CBčkem" zpívající Plátěné ucho
Laik při produkci
Koncerty a zkoušky nebyly jediným důvodem pro společnou činnost a setkání jednotlivých členů. Kromě šermování ve společné skupině Léta páně, to byly hlavně několika denní výlety, které měli údajně dosti divoký průběh. Celkem legendární výlet se uskutečnil v létě 97, kdy se vydal Fík s Ministrem do Dlouhé vsi u Sušice na koncert Znouzectnosti, aby místní "venkovské mládeži" ukázali jak se ve městě tancuje pogo. Nebo příběhy z krátkého pobytu na Vilémově chatě jsou dodnes živé. Všech těchto různých akcí se vždy také zúčastňoval kapelový řidič Barkas. Nejvýznamnější však bylo každoroční, tzv. kapelové soustředění na hradě Hasištejn.
První koncert o kterém se muže říci, že byl po všech stránkách úspěšný. Laik zde tehdy vystoupil jako předkapela v té době slavných Hind Window. Přestože publikum, které přišlo především na Hind Window a Laiky tedy neznalo, po několika písních již zaplnilo parket a své sympatie dávalo patřičně najevo. Laik tehdy musel dokonce několikrát přidávat, než jej publikum nechalo odejít z pódia. Rokycany se od té doby stali místem kde měl Laik vždycky úspěch.
Vilém: "To bylo poprvé, co jsme hráli celkem obstojně. Škoda, že se to tehdy nenahrálo"
Eddy: "Kdybysme tam tenkrát nežrali ty buchty s LSD, tak to mohlo bejt ještě lepší"