"Co to má znamenat?!", říká si pohoršená důchodkyně, když čte z tramvaje plakát, na kterém je napsáno "Čůza02". Přibližně ve stejnou dobu vynáší Delík (KnNK) stejný plakát na chodbu gymnázia vyprovázen slovy profesorky: "Mě do třídy žádná čůza nesmí!" To je však jen název, který nevznikl nikde jinde než v hospodě u piva (i když je také pravda, že celý festival se zrodil tamtéž) a to již na jaře prvního roku jednadvacátého století. A proč? Samozřejmě, že z donucení. Tehdy chystala skupina KnNK minifestík GARAGE OPEN, kde měli hrát společně se Siláží a My nevíme také Laici. Siláž záhy oznámila, že stejné kapely vystoupí i na jejich happeningu nazvaném VALNÍK. Laikům tedy nezbylo, než poděkovat za pozvání výše uvedeným grupám také nějakým tím festiválkem. Tak vznikla Čůza01, která byla ovšem soutěžní. Zvláštností soutěže Čůza01 bylo, že vyhrály všechny zúčastněné kapely a ceny, které si odnesly, byly vskutku k nezaplacení.
Vraťme se ale do současnosti. Tak ta paní v tramvaji nám mezitím poodjela o dvě zastávky dál a na nějaký plakát už dávno zapomněla. Bez pochyby proto, že na jiném si přečetla, kde všude mají tento týden akční slevy. Přitom netuší, že za akcí Čůza02 se skrývá galashow allstars přehlídka vítězů loňské soutěže a jako bonus zdarma uvidí publikum ještě dvě vystoupení navíc!
A je tady pátek 22. března, krátce po devatenácté hodině. Ve vzduchu lze téměř nahmatat, že už to musí každou chvíli vypuknout. Z ampliónů je slyšet, jak hráli před lety The Jam písničku "In The City" a netrpělivé obecenstvo se nemůže dočkat svých miláčků, kteří už jsou připraveni - jenom spustit. "No tak to je bomba! Vrchol večera hned na začátku." Skutečně - vystoupení skupiny My nevíme netřeba komentovat. Můžeme si snad jen oddechnout, že se letos na Čůze nesoutěžilo, protože pokud byli My nevíme už před rokem na stupních vítězů, museli bychom pro ně tentokrát vymyslet nějaké ještě lepší místo než je první.
Vysoko nasazenou laťku festivalu se podařilo udržet jen díky tomu, že jako druhá se objevila inkognito skupina s krycím názvem CNZ. Měli sice černé brýle a písně, které hráli, znal málokdo, ani to však nezabránilo důvtipnému publiku po chvíli odhalit, že se jedná o Celkem Normální Znouzectnost. Blesky fotoaparátů přítomných novinářů náhle obohatily celou scénu o nečekaný stroboskop. Nikdo nám však nedokázal objasnit, proč si hudebníci takovéhoto formátu musí vypůjčovat cizí nástroje - pouze v zákulisí bylo prý slyšet něco o problémech se zavazadly na letišti.
Díky následující krátké přestávce vznikl opět malý prostor pro reprodukovanou hudbu, a tak byly uším návštěvníků dopřány melodie takových hitů, jakými byly například "Baby Baby" od The Vibrators či "Viva la Revolution" od The Adicts. Jakoby čerstvě inspirováni, vtrhli na pódium členové skupiny Siláž, aby předvedli co to znamená punk rock. Tak byly uším návštěvníků dopřány melodie takových hitů, jakými jistě brzy budou například "Siláž" či "Mekáč". Obecenstvo se rozhodně nedalo zahanbit a první zvuky skla obětovaného bohům atmosféry pátečních večerů na sebe nedaly dlouho čekat.
Skupina KnNK přinesla vítané zklidnění. Přesto jejich zvuk nebyl o nic měkčí než sound undergroundových legend za starých dobrých časů. Kdo by to byl řekl do nejlepší folk&country kapely do 16ti let v západních čechách (viz podzimní finále dětské Porty v plzeňském divadle Čas). Jak se zdá, stylový záběr KnNKček je vskutku obdivuhodný. Kdoví čím nás překvapí příště ...
Dwa seksy zase potěšily pořadatele i publikum coververzí jednoho ze svých největších hitů, která vznikla pouze pro tento večer. Úvodní píseň jejich vystoupení tedy začala: "My jsme Čůza! To je hrůza! ...". To, co následovalo po těchto slovech, se dá označit jednoduše jako nářez a Dwa seksy opět dokázaly, že dělají plzeňské scéně opravdu čest.
Abychom nezůstaly programu nic dlužni došlo i na naše laické hudlání. Něco po půlnoci vyprovodily poslední tóny zbyvší návštěvníky zpátky k domovům a nám nezbývá než poděkovat všem těm, kteří se na celé akci podíleli ať už jako pořadatelé nebo jako hosté.
... a co na to obecenstvo ...
Ze zákulisí:
Fotografie: K.H.Roudenský (publikovány se svolením vplzni.cz)