LAIK
Čůza05
Kdy:
Kde:
S kým:
Jak se dělala Čůza
Jako každým rokem, i letos bylo ze všeho nedřív nutné vybrat to správné místo, které by mělo svou vlastní neopakovatelnou atmosféru, aby se tam dalo nějak dostat a aby se také hlavně dalo dostat odtamtud. Nechci tady litovat toho, že už vzaly za své ty spousty výletních hostinců za městem, kam vyráželo měšťanstvo za nedělní zábavou někdy před sto lety. Přesto se (zvláště, když si vybavím, kde všude se zatím Čůza konala) nemůžu ubránit pocitu, jako bychom právě něco podobného nevědomky hledali. Což o to, hezká místa by tu ještě byla - a jaká! Jenomže si nejsem úplně jist, jestli by tam na nás s nějakou Čůzou byli zvědaví. A proč se nechcem vracet na místa, kde na nás už zvědaví byli? Nevím, asi by to bylo moc jednoduché.
Tak jsme si takhle jednou v neděli vyrazili na Šebestárnu optat se, jak moc by na nás byli zvědaví tam. Když už jsem se tak zmiňoval o dobách dávno minulých. Hned při této návštěvě nám bylo jasné, že jedině tady máme šanci si staré dobré časy vychutnat vskutku plnými doušky! No, né tedy zrovna secesi... Zkrátka soudruzi z restaurace u Šebestů nás svým přístupem natolik zaujali,že jsme si to nemohli nechat ujít. Do sálu nás sice nepustili, protože tam zrovna cosi nacvičoval soubor lidových písní a tanců (nejspíš na soutěž Svazáčku), stačilo však vyšplhat na okenní římsu a důkladné prohlídce nic nebránilo.
Případným zájemcům, kteří by chtěli v tomto krásném sále něco podobného pořádat, dlužím ještě dvě důležitá upozornění: Jednak si soudruzi naúčtovali dosti neskromný nájem, což bohužel znamenalo, že všechny kapely opět hrály a Ježek opět zvučil prakticky zadarmo. Druhá věc (a to se naneštěstí ukázalo až v den akce) je naprostá nenazvučitelnost prostoru, protože stěny postrádají jakékoliv tlumení.
Místo bychom měli, kapely taky, Pavel Richter už se pochlapil s plakátama, a to znamenalo jejich neprodlený výlep. Při této činnosti ve vás hlodají dva ne úplně příjemné pocity. Za prvé, že pácháte trestnou činnost, když nemáte tak, jako velké agentury, několik zbytečných tisícovek na pronájem oficielních ploch a tudíž vás můžou kdykoliv chytit. Za druhé, že do rána bude přes jeden váš plakát vylepeno deset několikanásobně větších, protože agenturám, které pořádají všelijaké megašou, oficielní plochy samozřejmě stačit nemůžou.
Vše bylo tedy připraveno, nastal den D a bylo nutno nejdříve dopravit aparaturu A ze všech koutů K do bodu Š. To mělo zabrat prakticky celé dopoledne a vzhledem k tomu, že jsme se v noci vrátili z koncertu v pražské Vrtuli, necítil jsem se po třech hodinách spánku úplně nejlépe. Naštěstí jen do té doby, než začal Ježek vesele vyprávět, jak včera zvučil Káju Gotta a pak do rána stěhoval aparát a nespal tudíž vůbec, a tak nám stěhování aparátu na Kulelárnu příjemně utíkalo. Mezitím se pomalu trousili nezištní brigádníci, část z nich nám pomáhala se stěhováním, část s vyznačením cesty od konečné trolejbusu, někdo s výzdobou sálu - zkrátka se vším, co bylo potřeba. Když začala zvuková zkouška, pomalu se trousili i soudruzi z restaurace (někteří spíš jen tak nakoukli pootevřenými dveřmi) a nevěřícně kroutili hlavama, co že to má jako bejt za rámus.
Celá akce se kupodivu obešla bez incidentu i bez výhrůžek ze strany personálu. Snad jen v samotném závěru jsme museli neustále uklidňovat soudružku vedoucí, že už opravdu bude konec a když se po dalších několika minutách stále hrálo, rozhodla se pro osobní inspekci sálu. Kudy Kam jí přivítali opravdu hezkou písničkou, takže pak to chvíli vypadalo, že válečná sekyra nezůstane zakopána. Když už byl sál prakticky prázdný, chtěla se s námi ještě pohádat uklízečka, to nás ale příliš nezajímalo a nakonec jsme se se soudruhy rozešli v dobrém.
Druhý den, když už bylo po všem, potkali jsme ve městě Martina Macha z Kudy Kam a už z dálky na nás volá: "Hele, tam to bylo ňáký komunistický, né?!" A všichni kolem se notně nasmáli.
Čůza05
Mrtvej řízek
S pořadím jednotlivých kapel nebyl letos žádný větší problém, neboť hrál ten samý den v klubu Pod lampou Tleskač. A tak se museli Honza Mráz z Řízků a Pavel Halík z My nevíme po produkci co nejdříve vytratit. Mrtvý řízek hrál tedy jako první a začátek Čůzy tak mohl být odstartován opravdu od podlahy. Jejich skladby plné nejrůznějších hudebních nápadů, které se přesto udrží u sebe aby vytvořily zpěvnou písničku si mě vždy získaly. Proto jsem si Řízky opravdu užil.
My nevíme
Známé plzeňské skáčko opět nezklamalo. Svou veselostí a energií, která z nich srší si získali snad každého návštěvníka Čůzy. Pravidelný návštěvník koncertů této formace by jistě rád uvítal novější repertoár, ale na celkovou atmosféru koncertu to rozhodně vliv nemělo.
Siláž
Rýma, Lapka v kurníku, Hoši z vesnice... jsou hity vidlo-punkové kapely Siláž, které ani na Čůze nemohly nezaznít. Tato grupa složená z hráčů pocházejících z obcí v okresu Plzeň-sever má podle mého nejoriginálnější image mezi současnými kapelami. V době kdy se mnohé skupiny snaží tvářit co možná nejsvětověji, mi přijde image vidláků prostě super. Škoda že kapele nevyšla z technických důvodů připravovaná koncertní show a tudíž bylo jejich vystoupení poněkud chudší.
Laik
Petr Mach
Pro mě osobně vrchol Čůzy. A jestli tou dobou nebyl někdo u pódia, udělal fakt velkou chybu. Libkovy počítačově přesné bicí, Pavlova bezchybná basa apod. jsou u Petra Macha samozřejmostí a není potřeba to nějak více rozvádět. Osobitostí Machů je prostě Elinův zpěv. Ten mě holt dostane pokaždé. Jinak už po několikáté musím uznat, že kytarista David Houdek mezi Machy zapadne a mé proroctví po odchodu Michala Rohricha se naštěstí nenaplnilo.
Kudy kam
Co by to byl za pořádný konec Čůzy kdyby jej nezakončovala plzeňská legenda Kudy Kam. Čeští Ramones to prostě rozjeli se vším všudy. Atmosféru dokreslovaly i jejich vtipné převleky. Pravda, některé jejich písně sice nemusí být zrovna pro každého, ale tohle jsou zkrátka Kudy Kam a tečka.
Obecnestvo
Plakáty
Fotografie: Pavel Richter