Vaše jasnosti, jelikož se na Vašem výsostném dvoře kdysi řešily takové problémy, jako kde najíti Kámen mudrců, kterak se státi nesmrtelným (a pokud možno stále mladým), kam šel Golem, kde má Golem kuličku atd. …, dovolujeme si nabídnouti Vám skromnou zakázku, za kteroužto samozřejmě hodláme dobře zaplatit zlatem vlastnoručně vyrobeným ze švestek. Jistě bude pro Vaše vznešené odborníky hračkou najíti v královském městě Plzni vhodné místo pro konání festivalu Čůza03, jehož věhlas v minulých letech jistě dolehl až k Vašim nejjasnějším boltcům.
(Tento dopis přišel asi půl roku před tím, než jsme my Jeho veličenstvu vůbec napsali, a tak jsme nejdřív ani trochu nechápali, co to má znamenat)
Vážení laici, navštívili jsme s Našimi odborníky město Plzeň v Našem nejnovějším zhotovení Stoje času, neboť Nás váš problém skutečně zaujal. Až Nás překvapilo, jak zapeklitá je to otázka. Chlapci, najít v Plzni léta páně 2003 místo, kde by to té vaší čůze opravdu slušelo, to není jako rozchodit nějakého hliněného panáka s dýmovnicí v hlavě. Nakonec jsme alespoň přemluvili staré známé v Božkově Pod kopcem, aby nechali opravit sál, to však nebude dřív než na podzim. Prozatím vám bude muset postačit nějaká krčma jako je Saloon na Doubravce, nebo něco podobného.
P.S. doufáme, že vám tento dopis dojde včas, Náš Stroj času má přeci jenom ještě své mouchy.
"…Reichel na vhazování, byl úspěšný, Kaberle, předává Hejdukovi, můžeme dopředu, puk ale neprošel do útočného pásma…"
"…hrajte něco! …no, střílej! …to snad není možný tohleto! … co je to za kravál?!…"
Tak, tak, to už totiž My nevíme svými dechovými eskapádami odsouvali čtvrtfinálové utkání Česká republika - Rusko do pozadí a dala jasně najevo, co bude událostí večera.
Skupina ukázala, že za poslední rok rozhodně nezakrněla, mimo jiné ani co do počtu nástrojů. Tak například saxofony se jim strašně rychle množí - před dvěma lety, pokud si dobře vzpomínám, neměli žádný. Loni na Kameňáku už tam byl jeden, letos dva a navíc ještě trumpeta. Bohužel se to kapele částečně vymstilo, neboť malé podium tak připomínalo autobus č.30 v dopravní špičce a dokonce sám kapelník musel čekat na zastávce až pojede další…
To jim však rozhodně neubralo na hudebním výkonu a odrazový můstek pro celý festival stál bytelně jako Tomáš Vokoun v naší brance (ČR - Rusko 2:0 po 2. třetině).
Káenenkáčka jsou už pověstní tím, že na každém kocertě hrají jiný hudební styl. Tentokrát už svůj chameleonský um dotáhli k takové dokonalosti, že se ocitali v jiných vodách (ba i na souši) s každou písní a zdá se být jen otázkou času, nežli ovládnou vzdušný prostor. Rock'n'roll, grunge, ska, punk, folk, reggae nedělalo kapele problémy střídat jak na běžícím páse. Sám za sebe musím říct, že z toho mám radost už jen kvůli tomu nešťastnému současnému trendu - škatulkování. Kdejaký pisálek si dnes klade nároky cpát všechny kapely do nějakých stylů, jako by to nebylo jedno, jako kdyby už vůbec nešlo o písníčky samotné.
(Konec 3. třetiny - Česká republika poráží Rusko 3:0)
Jinak si KNNK tentokrát zakládali také na tom, že se jedná o koncert speciální, neboť to byl vlastně tzv. dvoják. Jednalo se o derniéru staré sestavy a současně premiéru nové.
Minulý rok hrála na Čůze poprvé, a tak vystoupila ostýchavě a inkognito v černých brýlích. Letos se již jako ostřílení mazáci nestyděli podívat fanouškům hrdě do očí a se svou Malou revolucí zamířili přes Bastilu až do Austrálijeé. To už ale nadšené publikum skandovalo "Hasiče, hasiče,…" a ochrance dalo nemálo práce vyrvat Znouzi rozjívenému davu z rukou. Vše se naštěstí včas uklidnilo, pouze zmatený personál Saloonu pobíhal s minimaxy po sále a snažil se zjistit, kde že to safra hořelo.
(Zde by stálo za zmínku uvést pár zákulisních informací)
18. ledna v podvečer jsme seděli v hospodě U prcka a vtom přišla zpráva, že Kudy kam hrají téhož večera v Subwayi. Moc jsme tomu nevěřili, protože už téměř rok nevystupovali a nikdo z nich neříkal nic o tom, že by se mělo něco změnit. Přesto nám to nedalo a jeli jsme se tam podívat. A skutečně, jednalo se o oslavu narozenin jejich kytaristy a panstvo se rozhodlo, že si párty zpestří koncertem. Taková akce nemohla skončit jinak než diskuzí na téma, zda by nebylo dobré zase domluvit nějaký opravdový koncert Kudy kam. Výsledek byl takový, že ne. Druhý den byl konzík domluven na 1. března v klubu Oko. Tam jsme se ptali, zda budou Kudy kam dál hrát, a jestli jo, tak že bysme je rádi pozvali na Čůzu. Odpověď zněla taky že ne. A druhý den zavolal Robin, že hrát budou a že s nimi můžeme počítat…
Vy, kteří jste na Čůze03 byli, můžete sami posoudit, jaká by byla obrovská škoda, kdybychom o jejich opravdový punk rock měli být ochuzeni.
Tvrdí o sobě, že hrají vidlo-punk, aby prý ukázali světu, jak se dělá pořádnej punk na vesnici. Myslím, že si ve svém oboru počínají skutečně znamenitě. Určitě je nutno ocenit i pedagogický přínos těch, kteří nám (floutkům ze sídliště) dávají nenásilnou a zábavnou formou vědět, jak vypadá aktuální venkovský život. Nevím o tom, že by nějaká ze současných hvězd zpívala například o bramborách, buřtech, dachlech, nebo o tom, že už jsou na vesnici taky Vietnamci. Originál je zkrátka originál!
... všem zůčastněným kapelám, personálu restaurace Saloon, Ježkovi za zvuk, Hřebíkovi a Láďovi za zajištění bezpečnosti, Pavlu Richterovi a Delíkovi za plakáty a za skvělou atmosféru především hostům, bez kterých by tam byli všichni výše uvedení zbytečně.